Ekologické hodiny z Česka udivují svět 

Ty nejoriginálnější lidské přezdívky vznikají již ve školních lavicích. Ani u Zdeňka Zýky tomu nebylo jinak. Nikdo jej široko daleko nenazval jinak než “DRTIČ“. Na střední totiž nekompromisně válcoval své spolužáky v páce. „Kluci tenkrát o víkendech makali doma v provizorní posilovně a já vůbec. Kdyby páka byla tenkrát olympijskou disciplínou, měl bych doma asi už zlatou medaili,“ směje se Zdeněk. Po maturitě nastoupil do Královodvorských železáren, které po 15 letech vyměnil za práci v konstrukci harmonik a kytar v podniku Delicie Hořovice. A zde se mu poprvé práce se dřevem, láska k hudebním nástrojům a výpočetní technice staly koníčkem. „To víte, po maturitě jsem ještě zkoušel strojařinu na VŠB v Ostravě,“ ale bohužel, na zvládnutí náročného vysokoškolského studia byla pouhá znalost pákové techniky málo,“ dodává s úsměvem Zdeněk.

A jak člověk dospěje k výrobě ekologických hodin?  
„S manželkou jsme měli tenkrát dohodu, že při druhém dítěti půjdu na mateřskou já,“ říká Zdeněk. A po porodu se i stalo. Jenže aniž to čekal, zůstal doma hned s dvojčaty – Marií křtěnou Annou a Annou křtěnou Marií. Privilegovaně si tak užil jejich prvního slůvka “matáto“. Přestože odmala rozebíral a do jediného šroubku prozkoumával svoje hračky, až v Lázních Kynžvart u něj došlo na léčebném pobytu s holkami ke zlomu. Potřeba začít se po otcovské dovolené realizovat jiným směrem a možná taky pocit vyhoření ze stávající profese, vehnala Zdeňkovi do hlavy myšlenku zkusit to s výrobou celodřevěných hodin. Jak taky jinak, když oblast Křivoklátska, kde s rodinou žije, je obklopena nádhernými lesy.  

Cesta k výrobě celdřevěných hodin nebyla vůbec jednoduchá...
Mnoho týdnů jsem přemýšlel, jak to vše navrhnout a vyrobit. Při návštěvě hřiště s dvojčaty jsem si kreslil náčrtky, které pak schovával po kapsách,“ vysvětluje Zdeněk. Naštěstí zkušenosti s CNC programováním nabyté u předchozího zaměstnavatele mu přišly vhod a tak se odhodlal ke koupi hobby frézky, s pomocí které začal vyřezávat první ozubená kolečka. Cesta k funkčním ekologickým hodinám nebyla snadná. Obnášela plno pokusů, omylů i přešlapování. Zdeněk přiznává, že byly momenty, kdy to málem vzdal. Nakonec se zmohl a s hrdostí vládce času po necelých dvou letech rodině a přátelům představil první funkční hodiny. Časostroj to však byl natolik rozměrný, že by se spíše vyjímal v nějaké nádražní hale. „Doma ty hodiny stále mám a ze samotné nostalgie jsem je ještě nerozřezal a nehodil do kotle,“ vzpomíná Zdeněk. Následovala éra zkracování, zmenšování, až se rozměry ustálily na 50 x 50 centimetrech. „Hodiny mohu na zakázku vytvořit i tak, aby šly v čase pozpátku. A pokud zákazník trvá na podlahové variantě, musí počítat s tím, že vrchní díl hodin bude končit ve výšce dvou metrů,“ doplňuje Zdeněk. Doba zmiňovaného přešlapování zavedla Zdeňka nazpět do školy. V roce 2016 získal výuční list z vytouženého hodinářského řemesla a od té doby už nikomu nedoporučuje promazávat hodiny husím sádlem, jež při chladných teplotách zcela ztuhne stejně jako hodiny :-).

Dřevené hodiny, které umí jít nazpět v čase
A co je na těchto ekologických hodinách půvabné je, že každičká součástka je ručně vyrobena a složena tak, aby šlo do celého tikajícího mechanismu vidět. Jedná se tedy o tzv. skeletové hodiny – v současnosti velice módní záležitost především v oblasti náramkových a kapesních hodinek. Zdeněk miluje přírodu a rád s ní žije v souladu. Veškeré součástky si vyrábí sám, jen závaží zpracované do tvaru kamenných válců (pocházející z geologických průzkumných vrtů) hledá v okolních lesích. Výroba ekologických hodin v jeho podání nebude nikdy sériová. Trvá zhruba dva týdny a zájemci si mohou za cenu okolo patnácti tisíc korun vybrat typ provedení, dýhu, odstín moření a dokonce i dřevořezbu na přání, kterou úžasně propracovává jeho bývalý učitel i kamarád v jedné osobě, Mgr. František Kodet. Krom holek má Zdeněk doma ještě 11letého Jindřicha, se kterým si splnil ještě jeden sen – hrát na žesťový nástroj. Sebe i syna tak přihlásil do ZUŠ na hru na lesní roh a nyní to již čtvrtým rokem spolu válejí jako zkušení hornisté s členy berounského orchestru Oddechovka.

Než najdete svého prvního trilobita, na statku Vám opraví hodiny
Pokud se tedy odhodláte někdy zavítat třeba na houby do křivoklátských lesů, tak v malé obci Bzová narazíte i na Zýkův statek, kde vás rádi ubytují. Pojedete-li za zvukem bečícího stáda kamerunských ovcí či za opojnou vůní lesní marmelády (kterou Zdeněk se zálibou vaří stejně jako pivo), tak jste neminuli. A než si v nedalekých Skryjích najdete svého prvního trilobita, u Zýků vám zatím opraví vaše pochroumané hodiny. České ručičky prostě umí šikovně kmitat, i když jsou třeba celé jen ze dřeva. Holt nikdy není pozdě začít se učit novým věcem. „Chce to jen najít si v něčem smysl života, dát tomu srdce a nevzdat to,“ dodává Zděněk.

BLOG 30.11.2016 / Autor:  Kateřina Škopková
#PROMOLIGA   #ZdenekZyka